Jak na kamennou opěrnou zeď

Opěrné zdi, jejichž výška nepřeahuje 1m od spodní úrovně terénu a nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi nebo s veřejným prostranstvím, nepodléhají stavebnímu povolení ani ohlášení. Přesto je vhodné přizvat projektanta, který stavbu navrhne.

Co o opěrných zdech říká zákon?

• § 103Stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce nevyžadující stavební povolení ani ohlášení:

  • (1) Stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují

    • a) stavební záměry uvedené v § 79 odst. 2 ,

    • b) terénní úpravy uvedené v § 80 odst. 3 písm. a) nebo úpravy pozemků uvedené v § 80 odst. 3 písm. e),

    • c) udržovací práce, jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit zdraví osob, požární bezpečnost, stabilitu, vzhled stavby, životní prostředí nebo bezpečnost při užívání a nejde o udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou,

    • d) stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby a nejde o stavební úpravy stavby, která je kulturní památkou,

• § 79 odst. 2

  • f) opěrné zdi do výšky 1 m nebo oplocení do výšky 2 m, které nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi nebo s veřejným prostranstvím a které se nacházejí v zastavěném území či v zastavitelné ploše,

V souvislostmi s úpravami terénu pak platí následující:

• §80 Rozhodnutí o změně využití území

  • (2) Rozhodnutí o změně využití území vyžaduj

    • a) terénní úpravy podle § 3 odst. 1: (Terénní úpravou se pro účely tohoto zákona rozumí zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejedná-li se o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, například skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu.)

  • (3) Rozhodnutí o změně využití území ani územní souhlas nevyžadují

    • a) terénní úpravy do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře do 300 m2 na pozemcích, které nemají společnou hranici s veřejnou pozemní komunikací nebo veřejným prostranstvím 1), pokud nedochází k nakládání s odpady,

• § 96 Územní souhlas

  • (2) Územní souhlas postačí v případech

    • f) terénních úprav do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře nad 300 m2 nejvíce však do 1 000 m2 na pozemcích, které nehraničí s veřejnými pozemními komunikacemi nebo veřejným prostranstvím1), pokud nedochází k nakládání s odpady,

I ohlášení stavby vyžaduje určité formality. Ohlášení stavby je zjednodušená verze stavebního povolení zrychlující celý přípravný proces. Zpravidla je také nezbytné projít územním řízením a získat pro stavbu územní souhlas. V praxi se často přistupuje ke společnému územnímu a stavebnímu řízení. Stavební řízení vždy vyžaduje stanoviska dotčených orgánů a vlastníků sousedních pozemků. Pokud není snadné vlastníky kontaktovat, je vhodnější požádat o stavební povolení, které umožňuje automatické doručení (doručení fikcí) příslušných listin.

Volba technologie zdi

Zvolení správné technologie opěrné zdi zpravidla vychází z předpokládané ceny díla. Platí, že rozpočet stavby nejvíce navyšují zemní práce, nákupy a přesuny materiálů a lidská práce. Z toho vyplývá, že čím menší konstrukce bude, tím bude levnější. Na druhou stranu parametry opěrné zdi určují také výškový rozdíl terénu, který má zeď překonat, a typ terénu respektive zeminy. Pro terén, který je již stabilizovaný a kde je rozdíl výšek malý, postačí jednoduchá suchá zídka, kterou zvládne uživatel pozemku postavit i svépomocí. Naopak při větším výškovém rozdílu nebo pro stabilizaci nesoudržných zemin bude potřeba masivnější opěrná zeď, kterou bude nutno nechat vyprojektovat autorizovanou osobou a staticky posoudit.

Na statické vlastnosti středně vysoké opěrné zdi bude mít vliv i její tvar - zeď s šikmou přední stranou (tzn. postavená takzvaně do záporu) bude únosnější, než zeď svislá. Zároveň je doporučeno, aby u paty zdi (tzn. u základu) byla konstrukce zdi silnější než u koruny zdi, kde zemina působí mnohem menším tlakem. Principielně platí, že na zeď působí váha zeminy, kterou je potřeba stabilizovat (v zimě navíc rozpínavé síly mrznoucí vody, ale o tom až později), a proto je potřeba proti tomuto tlaku působit stejnou nebo větší sílou v opačném směru - tuto sílu dodá váha zdi, případně u železobetonových konstrukcí váha samotné zeminy, která se přes zalomený tvar a výztuž konstrukce přenese do opěrné zdi.

V úvahu je potřeba vzít i vodní poměry místa. Pokud bude za zdí podzemní voda, která nebude účině odváděna pryč, v zimě hrozí její zamrzání, rozpínání, což může zeď deformovat a způsobit vážné konstrukční vady (praskliny, ztrátu únosnosti). Proto je vhodné u každé opěrné zdi nejprve vytvořit drenáž a vodu odvádět pryč. Drenáž je perforované potrubí obsypané propustným kamenivem (štěrkem) a obalené netkanou geotextílií. Nechtěná voda se filtruje přes geotextíli, vsakuje do štěrkového lože, perforací proniká do drenážního potrubí, kterým je odváděna pryč buď do vsakovacího objektu nebo do nižší úrovně terénu. U suchých zahradnických zdí nebo u zdí gabionových na štěrkovém základu může samotná konstrukce fungovat jako drenáž, pokud je zajištěn dostatečný odvod vody ze základového prostoru.

U zdí postavených na betonový základ je nezbytné brát v úvahu nezámrznou hloubku. Jedná se o vzdálenost od terénu, ve které běžně nedochází k promrzání podloží. Nezámrzná hloubka se pohybuje se zhruba od 60 cm do 120 cm v závislosti na lokalitě a kvalitě podloží. S větší nezámrznou hloubkou je potřeba počítat u nepropustných jílovitých hornin, v místech zvýšené hladiny podzemní vody či v horských oblastech, kde jsou dlouhotrvající mrazy. Naopak příznivější jsou propustné písčité a štěrkopísčité horniny. V případě, že zamrzne vodou nasáklá základová spára, dojde k jejímu rozpínání a bobtnající podloží zvlní i samotný základ, který popraská a s ním i konstrukce, kterou nese.

Vzhled zídky a skladba kamenů

Pro stavby z kamene se nejčastěji využívají materiály, které jsou pro danou lokalitu typické a jsou dostupné v co nejkratší vzdálenosti. Typ kamene určuje vzhled konstrukce a možnosti její výstavby. Pokud se jedná o zeď, jejíž součástí je betonový základ a betonová zadní stěna, lze volit konstrukci s viditelným spárami, která navyžaduje tak precizní kamenickou práci a lze říci, že ji zvládne postavit každá stavební firma či řemeslník. Nevýhodou je, že spárování může časem v některých místech praskat. Nebo je možné zvolit skladbu kamenů s minimálními spárami se skrytou maltou (betonem).

V případě suché zdi jsou kameny vždy na sucho, položené přímo na sobě. Záleží na typu použitého kameniva, jak přesnou skladbu lze provést, případně na umu kameníka, který musí jednotlivé kameny přizpůsobit, aby docílil co nejtěsnějších spár. Minimální spáry jsou důležité z důvodu vzhledu i stability, takováto zeď je krásná a soudržná. Přesto je potřeba počítat s tím, že škvíry časem obsadí různé rostliny, případně se můžou stát domovem živočichů.

Při stavbě suché zídky je potřeba kameny patřičně "provázat" a řádně zajistit klíčová místa zdi. Důležitý je kvalitní základ, který může být z betonu se základovou spárou v nezámrzné hloubce nebo štěrkové lože s patrřičným zhutněním kameniva a odvodněním. Na šterkový základ je vhodné umístit větší zakládací kameny s plochými stranami. Pro rohy a čela zdi je potřeba vybrat velké kameny s pravoúhlým zalomením hrany. Velké kameny dané místo zpevní svojí vahou a velikostí, ale pouze za předpokladu, že dojde k jejich vzájemnému provázání - tzn. kámen v jedné vrstvě bude vodorovně přesahovat přes kámen v další vrstvě. Provazování kamenů je nezbytné realizovat jak v klíčových místech, tak i v ploše zdi a rovněž příčně, aby zdivo jako celek bylo co nejvíce soudržné. Pokud by spáry byly nad sebou, zeď by v daném místě byla oslabená s nebezpečím deformace nebo provalení. V případě suché zdi je doporučeno příčný vazák zapustit až do rostlého terénu, čím dojde k funkčnímu propojení zdi a terénu a tak ke zlepšení stability.

Obvyklé kamenivo, které se u nás používá v závislosti na dané lokalitě, jsou:

• žula
  • má skvělý vzhled, většinou je šedá, případně v odstínech oranžové
  • často se dodává štípaná na kostky, které se poměrně dobře skládají
  • je běžná na východ od Vltavy
• vápenec
  • má různorodou barvu vzhled od šedé, přes růžovou, oranžovou a hnědou až po černou barvu v závislosti na zdrojovém ložisku
  • tvarově je rovněž různorodý a málokdy nabízí pravoůhlé hrany; přesto se poměrně dobře opracovává a lze něj kamenickým způsobem vytvořit pěkné konstrukce
  • ložiska jsou hojně v okolí Berounky
• rohovec
  • má zpravidla hnědo-černou barvu
  • má často pravoúhlý lom, proto je vhodný pro stavbu zdí
  • těží se v okolí Prahy
• rula
  • má různé přírodní odstíny v závislosti na ložisku od šedé a stříbrné, přes hnědou až po zlaté odstíny
  • často bývá dodávána v plochých lupenech a je proto vhodná zejména pro dlažby a obklady z kamene, ale také stavbu zídek nebo gabionů
  • teží se v různých ložiscích, zejména na horách
• pískovec
  • má pískovou barvu a je velmi dobře opracovatelný
  • není vhodný do příliš vlhkého prostředí, kde může degradovat
  • teží se v severních oblastech Čech
• opuka
  • zpravidla má světle-žlutou barvu
  • je odolná a snadno opracovatelná, proto byla hojně využívána v dřívějších dobách
  • teží se zejména v okolí Prahy
• dalšími materiály mohou být: droba, porfyr, břidlice, andezit a další.